Letošní devátý ročník letního tábora se konal opět v Neškaredicích. Účastníci byli rozdělení na starší a mladší a program her těchto dvou skupin se často lišil. Všichni však měli společnou celotáborovou hru na téma středověk. Na začátku byli rozděleni králem do šesti rodů, které během tábora dostávaly za úspěšně splněné aktivity dílky jako ze hry Carcassonne. Těmi pak zvětšovaly svá území. V pondělí byly jako každý rok seznamovací hry s odpoledním vyráběním mečů a následujícím turnajem. Večer za pomoci šifry zjistili účastníci tábora, že jejich území ohrožuje Sultán. V úterý se mladší vydali na celodenní výpravu zachránit uneseného Prokopa. Starší se o Prokopa tolik nebáli a místo toho vyrazili na dvoudenní túru do Železných hor. Mladší po příchodu z výletu jako odpočinkovou aktivitu vyráběli nejrůznější výrobky ze samoschnoucí hmoty. Ve středu dopoledne měli další pohybové aktivity a večer modlitební trasu osvícenou světýlky. Na tu se k nim přidali i starší, kteří se mezitím vrátili příjemně unavení zpět do tábora. V noci ze středy na čtvrtek byla bojovka, kterou všechny děti hrdinně zvládly. Ve čtvrtek jsme se s mladšími dětmi přiblížili autobusem k lesu, kde na ně čekala opičí dráha. Starší se mezitím zotavovali z výletu i noční hry. Dopoledne si ještě vyrobili vlastní sandály z obuvnických ploten a paracordu, moc se jim povedly. Odpoledne za námi přijel otec Pavel Semela a odsloužil nám mši svatou, kterou někteří z nás hudebně doprovodili. Každé ráno také byla možnost účastnit se ranních chval. V pátek děti čekal boj proti Sultánovi a následné hledání pokladu. Večer jsme celý tábor slavnostně ukončili ohněm a rozdáním diplomů. Už se moc těšíme na jubilejní desátý ročník příští rok.

Letní tábor byl realizován za finanční podpory městské časti Praha 7 a hlavního města Prahy. Děkujeme.

Letošní pátý ročník příměstského tábora pro nás byl výjimečný tím, že jsme poprvé uskutečnili tři týdenní turnusy, oproti předchozím dvěma. To sebou přineslo spoustu nových účastníků a kopec skvělých zážitků. Pondělí každý týden bylo seznamovací, hráli jsme hry na faře, v lese a okolí, sportovali na zahradě a jako každý rok měla velký úspěch sklack-line a bungee running. Další dny jsme podnikali celodenní hledání pokladů s plněním nerůznějších úkolů na stanovištích v Tuklatech a Tlustovousech, malovali planety na dřevěná plátna a na výlet jsme zavítali do Ekocentra Prales Kbely, kde jsme se účastnili programů o ovcích, broucích a bylinkách, vyrobili si panenky z ovčí vlny, čajové směsi z bylinek a seznámili se se zvířecími obyvateli ekocentra. Každý z turnusů jsme v pátek zakončili piknikem, který se stal již nedílnou součástí tábora a všichni se na něj vždy velmi těší.

A ještě přidáme malou statistiku: Od začátků konání našeho příměstského tábora, tedy za posledních 5 let, se tábory konaly celých 11 týdnů a zúčastnilo se jich neuvěřitelných 289 účastníků. Z toho 79 % dětí s trvalým pobytem v Tuklatech nebo Tlustovousech (228 účastníků), dalších cca 10 % tvoří děti z Tuklat a Tlustovous, které ale mají trvalý pobyt jinde, a děti, které jsou v Tuklatech/Tlusovousech v létě u prarodičů. Zbylých 11 % tvoří děti z okolí (Úvaly, Přišimasy, Hradešín, Škvorec), především kamarádi/spolužáci dětí z Tuklat/Tlustovous, které se o táboře dozvěděli na doporučení. Deset dětí se zúčastnilo tábora v každém z pěti let jeho konání a drtivá většina všech účastníků se zúčastnila opakovaně více ročníků za sebou, pouze jednotky účastníků se zúčastnily tábora pouze jednou. Věříme, že konání příměstského tábora v Tuklatech je pro rodiče ulehčením prázdninového hlídání a pro děti kvalitně stráveným časem s kamarády a partou vedoucích, které pořádání táborů baví, naplňuje a vidí v něm smysl.

Osmý ročník letního tábora pro děti se uskutečnil na novém místě - v areálu bývalé školky v Neškaredicích na okraji Kutné Hory. Místo bylo s ohledem na naše dosavadní zkušenosti luxusní – zahrada, trampolíny, houpačka, bazén, velká společenská místnost s projektorem a nové podsadové stany s matracemi. Ve stanech byly ubytovány nejstarší děti, zatímco mladší obsadily tři pokoje uvnitř budovy. I program byl pro tyto dvě skupiny dětí oddělený.

Celotáborová hra se nesla v duchu Hunger Games. Děti rozdělené do jednotlivých krajů celý týden odolávaly Kapitolu, ukazovaly svou odvahu, sílu a odhodlání a ve velké závěrečné bitvě porazily prezidenta Snowa. 

Mezi nejoblíbenější aktivity patřila jako každý rok bojovka a tentokrát vzhledem k parnému počasí také koupání v bazénu. Dále jsme malovali trička, vyráběli dárkové krabičky, připravovali divadelní představení, uspořádali turnaj ve vybíjené, hráli stolní tenis a fotbálek, naučili se střílet z luku, házet nože a šermovat a mnoho dalšího. Pro chvíle odpočinku byly k dispozici nejrůznější stolní hry, knížky, omalovánky a hlavolamy. Po večeři jsme ještě měli krátký program. Jednou to byla pro zájemce například venkovní večerní modlitba na světýlky vyznačené trase se zastaveními k zamyšlení, jindy pokračování příběhu celotáborovky a po celodeňáku jsme si za odměnu promítali pohádku Zootropolis.

Vloni jsme si stěžovali, že nám celý tábor propršel. Letos se karta obrátila, denní průměr byl nad třicítkou a přes den sprchlo až v sobotu odpoledne po odjezdu dětí domů. I díky bazénu jsme ale horka ve zdraví zvládli a celkově tábor považujeme za velmi vydařený. Děti každý rok prosíme o zpětnou vazbu a letos si tábor dle feedbacku v průměru zasloužil známku 1,31. Zároveň nás těší, že až na jedinou výjimku mají všechny starší děti (14-16 let) zájem účastnit se v příštích letech jako vedoucí.

A jak tábor prožily starší děti?

Letošní tábor začal tradičně odjezdem dětí z nádraží. Dojeli jsme na nové místo do Neškaredic u Kutné Hory. Zabydleli jsme se ve stanech a byli rozděleni do krajů na celotáborovou hru, my starší jsme byli pouze ve 2. a 3. kraji. Další den proběhly seznamovací hry a vyzkoušeli jsme místní bazén.

V úterý ráno jsme byli vysláni na dvoudenní výlet. V Kutné Hoře jsme nakoupili podle našeho uvážení jídlo a cesta mohla začít. Vlakem jsme se dopravili do vzdáleného Hodkova. Díky velkému teplu jsme byli s krosnami na zádech po dni chození vyčerpaní. Osvěžili jsme se v rybníku a dali si malinovku. K večeru jsme dorazili k hradu Sion. Tam jsme si na plynovém vařiči uvařili výborné pestovky s tuňákem. Usnuli jsme rychle, ale v noci jsme šli na procházku ke Hradu, kde jsme se upsali do odboje, a šli zpátky. Ve středu jsme po celkem 25 km dorazili zpět do tábora a pak jsme dlouho odpočívali. Odpoledne jsme díky našim chemickým zkušenostem zachránili mladší před Kapitolem. 

Další den měl otestovat naši šikovnost se dřevem. Měli jsme vyřezávat gumičkovky, že se budou někdy hodit. A odpoledne jsme začali naše oblíbené plánování bojovky pro mladší. Najít trasu bylo ale velmi obtížné, ale nakonec se nám to povedlo a tu bojovku jsme si moc užili. Spát jsme ale šli až ve 4 a tudíž jsme další ráno vstávali až později. Odpoledne už nás ale čekala závěrečná bitva proti Kapitolu, kde jsme konečně využili naše ručně dělané gumičkovky. A odboj vyhrál. 

Po večeři byl táborák s opékáním a my jsme si užili naší poslední společnou noc. Hráli jsme karty a povídali si. Ráno už nás čekalo jenom balení a odpoledne loučení. Oproti loňsku nás potkalo teplé počasí a díky tomu byla i lepší nálada. Moc jsme si to užili a děkujeme naším vedoucím :).

Letní tábor byl realizován za finanční podpory městské časti Praha 7 a hlavního města Prahy. Děkujeme.

Na přelomu července a srpna jsme v Tuklatech uspořádali dva turnusy příměstského tábora. Kapacita obou turnusů byla naplněna ještě před prázdninami a vedoucí se tak mohli vrhnout do příprav.

Pondělky byly vyplněny seznamovacími a sportovními hrami, v úterý jsme se vydávali na celodenní výlet po okolí, jednou do vlakem Klánovického lesa a přes Úvaly pěšky zpět, podruhé jsme zvládli okruh Tuklaty - Úvaly (zadem kolem koupaliště) - Tlustovousy (za mlýnem) a zpět do Tuklat. V obou případech cestou děti luštily šifru pomocí postupně získaných indicií a na konci trasy našly poklad. Ve středu jsme vyráběli a malovali dárkové krabičky a ve čtvrtek nás čekal výlet do Národního muzea. Podle věku se děti účastnily prohlídek na téma: Hrajeme si v Panteonu, Zvířata od nejmenších po největší, Kdo je kdo v živočišné říši a Jak se žilo ve 20. století. V pátek jsme tábor zakončili oblíbeným piknikem.

Letos jsme se s naším letním táborem vrátili po třech letech na místo konání prvních třech ročníků – do Hrádku u Vlašimi. Hrádek máme všichni moc rádi, tábory zde byly vždy povedené a jezdíme sem i na pravidelné víkendovky. Proto nás neodradil ani velký počet přihlášených dětí a místo změny lokace jsme nejstarší skupinku dětí spolu s některými vedoucími ubytovali na nedaleké louce ve stanech.

Pro mladší děti byla připravena celotáborová hra na téma „Cestování časem“. Hned první den nás stroj času přenesl na počátek světa a úkolem bylo plnit řadu tematických úkolů a tím získávat kódy pro posun na časové ose. Po starozákonním putování, přes dobu Ježíšovu, středověk, divoký západ a 50. léta ovládnutá socialismem jsme se slavnostně po Sametové revoluci dostali do současnosti. Během týdne nechyběl ani celodenní výlet, na kterém jsme jako zázrakem nezmokli, náročná opičí dráha v lese, velká spousta sportovních aktivit a noční bojovka, kterou všechny děti hrdinně zvládly.

Starší děti měly pobyt opravdu zážitkový. I přes velké přípravy, záložní stany, party stany a připravené celty jejich ubytování neodolalo náporu třídenního vydatného deště. Na denním pořádku tedy bylo vysoušení bot, vytírání stanů a nákup nových – suchých – ponožek. Jednu noc bylo dokonce nutné přespat v budově. Kromě těchto zážitků ale starší skupina také zdárně zdolala celodenní, 26 km dlouhý, výlet (opět za doprovodu deště), na kterém si odhlasovala místo návštěvy hradu Český Šternberk teplou polévku v nedaleké restauraci :). V rámci zážitkového workshopu první pomoci vedeného zdravotnických záchranářem si všichni při simulaci reálných situací ověřili, co si pamatují z kurzů první pomoci. Společně také připravili půldenní sportovní program pro mladší děti a ve spolupráci s vedoucími také noční bojovku, která se jim velmi povedla. Celkově se sešla skvělá parta mladých lidí, kteří si tábor nenechali znepříjemnit nepřejícím počasím a naplno si ho užili!

Tábor jsme měli v plánu zakončit táborákem, počasí nám to ale opět nedovolilo. Místo buřtů jsme si tedy pochutnali na párcích a vařených kukuřičných klasech a malý oheň jsme zapálili jen symbolicky na silnici na přenosném ohništi.

A jak tábor prožili starší?

Letošní 7. ročník tábora se uskutečnil na našem tradičním místě, kde jsme už zažili 3 tábory, v Hrádku u Vlašimi. Letos, stejně jako minulý rok byly děti rozděleny na mladší a starší. Jelikož „stará škola“, ve které jsme byli ubytováni, kapacitně nedostačovala, tak jsme si museli postavit stany. Holky měly jeden velký stan a kluci byli rozdělení do menších stanů.

V pondělí jsme začali hrát živou verzi městečka Palerma – Mafii. Celkem jsme ji hráli dvakrát, přičemž nejdelší přeživší čas mafiánů (vrahů) byl den a půl :). Druhý den byl pro všechny děti naplánován celodenní výlet, ovšem my jsme byli vzbuzeni již v půl šesté ráno a autem odvezeni do vzdálené vesnice. Naším úkolem bylo dostat se zpět do Hrádku po modré turistické značce. Potkal nás prudký déšť, brodění rozvodněného prudkého potoka a jelikož jsme byli všichni zmáčení, tak nám vedoucí museli přivést suché oblečení. Do tábora jsme dorazili už víceméně suší, ale tam jsme zjistili, že máme opět promočené stany :(. Takže jsme noc strávili v budově v suchu a teplu.

Také jsme měli kurz první pomoci a všeobecně „co bychom měli dělat, kdyby...“ Následovala názorná praxe v podobě stanovišť. Ve čtvrtek jsme měli program pro děti udělat my. A s ohledem na to, v jaké době mladší děti se strojem času byly, jsme uspořádali rytířské (sumo) turnaje, běhání pro fáborky a samozřejmě nesměla chybět ani hra buldog. Večer jsme se začali připravovat na již mladšími očekávanou bojovku. Při bojovce nás vedoucí postupně nalákali do pasti, aby udělali bojovku i nám :). Ráno jsme se krásně prospali a večer jsme hledali náš poklad, který byl schovaný na stromě. Poslední den jsme skládali naše stanové městečko a pomalu čekali na rodiče.

Celý tábor jsme si užili, i když nám nepřálo počasí, a těšíme na další ročník!!!

Letní tábor byl realizován za finanční podpory městské časti Praha 7 a hlavního města Prahy. Děkujeme.

Na přelomu července a srpna proběhl v Tuklatech již třetí ročník příměstského tábora. Dvou turnusů se celkem zúčastnilo 46 dětí, většina z nich již po několikáté. Kromě vyhlášeného bungee runningu děti letos testovaly svou rovnováhu na slack-line a volné chvíle trávily u přehazované nebo každoročně nejoblíbenější vybíjené. Program byl plný zajímavých aktivit. Pondělí se nesla v duchu seznamovacích her a sportu, úterky byly věnovány celodenní soutěži, středy jsme od rána do dopoledne trávili na výletě v okolí a navštívili např. úvalské menhiry, rozhlednu a park Vinice. Čtvrtky patřily kreativitě a výrobě koláží a v pátek jsme každý z turnusů zakončili slavnostním piknikem. Oba turnusy se velmi vydařily a budeme na ně rádi vzpomínat.

Letní tábor z pohledu mladších dětí

Mám to štěstí, že jsem už po třetí mohla jet na letní tábor. Tentokrát se konal v klášteře Zásmuky, nedaleko Českého Brodu.

Každý den probíhaly ráno nepovinné mše. Byly pro nás děti moc dobře připravené. Téma celotáborové hry bylo, že jsme zůstali uvězněni na tajuplném ostrově a museli se z něj dostat. Na celém táboře bylo obrovské množství zeleniny.

V pondělí nás rozdělili do pěti skupin. Poté jsme hráli sportovní hry a zkoušeli Bungee running, což mě dost bavilo. K obědu jsme měli výborné halušky se zelím a odpoledne hráli seznamovací hry. Čekala nás také adrenalinová opičí dráha v lese, která byla byla velmi fyzicky náročná, ale moc jsme si ji užili.

V úterý mě bavilo kreslení vlajky. Každý večer jsme viděli natáčený večerníček, co se v daný den na táboře dělo. Z úterý na středu proběhla bojovka, na které jsem se já osobně nebála. Byla to dobrá noční procházka. Ve čtvrtek se konal celodenní výlet. Šli jsme do Skvrňova a zpátky jeli autobusem.

V pátek byl Among us den. Také všichni hledali poklad tak, že po skupinkách luštili vzkaz. Potom plnili úkoly, za které dostávali kousky mapy. Na té bylo znázorněno, kde se poklad nachází. Když jsme ho našli a otevřeli, bylo tam spousta dárků, které jsme si ve skupinkách rozdělili. V pátek večer byl táborák a také se rozdávaly diplomy. To jsem si moc užila.

V sobotu jsme se dozvěděli, na jakém místě se naše skupina umístila. Já s mojí skupinkou jsme byli na třetím místě. Nakonec jsme balili a odjížděli domů.

Letní tábor z pohledu starších dětí

6. ročník letního tábora se uskutečnil v Zásmukách. Jeli jsme tam vlakem jako každý rok. Tento rok byla ale novinka. Děti byly rozděleny na mladší a starší. Mladší děti měly za celotáborovou hru knihu „Tajuplný ostrov“ a starší děti měly individuální program. Hráli jsme spoustu logických a hlavně sportovních her. Všichni měli šanci se poznat během společných programů.

Nechyběla ani bojovka, kterou naplánovaly starší děti a všichni si ji užili. Navštívili nás i vozíčkáři z VZP a povídali jsme si o poraněních páteře a věcech spojených s tímto tématem. Mladší si zašli i na celodenní výlet. Starší děti si zatím udělaly výlet po Kutné Hoře a jejích památkách. Nejlepší zážitek byly kutnohorské doly. Poslední den se všichni spojili a našli poklad ostrova.

Tento tábor jsme si velmi užili a těšíme se na příští rok!

Letní tábor se uskutečnil za finanční podpory městské části Praha 7 a hlavního města Prahy. Děkujeme.

Na přelomu července a srpna jsme již druhým rokem uspořádali dva turnusy příměstského letního tábora v Tuklatech. Zájem byl tentokrát obrovský a jsme moc rádi, že se tábor natolik líbí, že se ho zúčastnily téměř všechny děti, které s námi byli v loňském roce, a i spousta dalších. Nechyběl sportovní program - letos jsme zkoušeli novinky jako například Spike ball, kreativita - ubrouskovou technikou si děti vyrobily originální lucerničky, puťák - řešením tajuplných šifer, sledováním značek a plněním úkolům jsme se dostali až k pokladu, a ani celodenní výlet do zábavního centra v Praze. Nejvíce však k velkému překvapení děti i vedoucí nadchla klasika - vybíjená „všichni proti všem“, kterou jsme hráli i několik hodin denně do úplného vyčerpání.

Letní tábor oslavil páté narozeniny a letos se stejně jako vloni konal v bývalém klášteře Svatá Dobrotivá v Zaječově. Bohužel ho již máme za sebou. Již od prvního večera po příjezdu, který byl vzhledem ke zpoždění vlaku a ujetému autobusu poměrně dramatický, jsme se všichni seznamovali, bavili se, hráli hry a sportovali.

Hned první ráno byla povinná rozcvička, kterou jsme začali krátkým během, protažením a hrou. Pak konečně následovala vytoužená snídaně. Každé dopoledne jsme soutěžili a hráli zábavné hry, za které jsme dostávali do týmu body. Ty se počítaly do celotáborové soutěže skupinek. Po společném obědě, který byl vždy moc dobrý a pořádně nás nasytil, jsme měli polední klid a potom už hurá na další hry.

Třetí den šli všichni na dlouhý celodenní výlet. Menší děti ušly 15 kilometrů a u toho hrály hry. Byly moc šikovní a zvládli to statečně a na jedničku. Větší děti to měly náročnější - musely zvládnout 25 kilometrů a u toho plnily předem dané pokyny, fotily se na daných stanovištích atp. I starší děti to zvládly a u večeře jsme se všichni sešli.

Ve čtvrtek dopoledne jsme měli v lese velice naučnou přednášku od paní hajné (a jejího pejska) z Vojenských lesů a statků, která se tam stará o zvířata a o stromy. Děti to velmi bavilo, a ti starší si z toho mohli odnést spoustu zajímavých poznatků.

Bojovka byla letos trochu zrada. Při večeři jsme se dozvěděli, že z důvodu epidemiologické situace jsou zakázané noční akce - to dává smysl, takže ani bojovka nebude. Vedoucí nám však vyšli vstříc a uspořádali nám alespoň „malou“ bojovku před desátou. Byla úplně o ničem, jen jsem se prošli venku a dostali lízátko. Trochu naštvaní jsme šli spát. Jak jsme ale byli překvapení, když nás v půlce noci probudili, že se jde na „velkou“ bojovku! A ta byla o poznání náročnější (nejstarší děti dokonce čekal výsadek v lese a museli se dostat několik kilometrů sami zpět).

Netradičním programem byla také odpolední opičí dráha, u které ze sebe všichni museli vydat dost sil a úsilí, protože byla fyzicky náročnější, než se z názvu zdá. Nakonec všichni v pořádku doběhli, a ještě dlouho si potom povídali o tom, jak přecházeli slack-linu a plazili se pod provázkem jako tajní agenti. Tábor jsme bohužel nezakončili táborákem jako v minulých letech, protože vydatně pršelo. Písničky se ale hrály, zpívalo se, diplomy a odměny za celotáborovou hru se rozdaly - a nakonec i ty buřty byly.

V sobotu odpoledne si pro nás přijeli rodiče, abychom doma nabrali sílu na příští rok a mohli zase vyjet na tábor.

Letní tábor se uskutečnil za finanční podpory městské části Praha 7.

Na přelomu prázdnin proběhly v Tuklatech dva turnusy prvního příměstského tábora. Počasí si s námi celou dobu trochu zahrávalo, zatímco poslední týden července jsme upravovali program kvůli horku, první týden v srpnu jsme se tři dny museli schovávat před děštěm.

Prvního turnusu se zúčastnilo 24 dětí a oblíbenými aktivitami v chladných vnitřních prostorách bylo zejména navlékání korálků a deskové hry. Ani pohybové aktivity však nezůstaly bez povšimnutí, ráno se vyráželo na krátké výpravy a ve stínech stromů zahrady došlo i na míčové hry a oblíbené „Rybičky“.

Druhého turnusu se zúčastnilo 23 dětí a opět jsme se hodně věnovali tvoření – malování, stříhání, slepování, korálkování... Se staršími dětmi pak proběhlo i několik kol „Zěmě, město.“ Výpravy po okolí se nesly hlavně v duchu sledování vylezlých žížal, slimáků a hlemýžďů, na zahradě pak na zoologické zkoumání nebyl čas, protoprotožeže míčům, raketám, obručím ani kuželkám se nedostalo chvíle odpočinku.

Mimo čas strávený s kamarády byly v obou týdnech nejoblíbenějšími aktivitami hlavně „Lov za pokladem“, výlet do pražské Toboga arény (jěždění metrem!) anebo „Sázení kaktusů“, kdy jsme malovali na placaté kameny a ty pak sázeli do zdobených květináčů. Závěrečný den tábora pak vždy slavnostně vyvrcholil párky v rohlíku, rozdáváním diplomů a humorným ohlédnutím se zpět za společnými zážitky.

Oba turnusy se velmi vyvedly a budeme na ně rádi vzpomínat.

V sobotu jsme se sešli brzy ráno v plném počtu dvaceti dětí na Smíchovském autobusovém nádraží. Po náročné cestě autobusy jsme dorazili do Teletína, odkud jsme pokračovali pěšky. Zahráli jsme si několik her, jednou z nich byl Bulldog, při kterém excelovala zejména vedoucí Anička. Celou dobu jsme také hráli putovní hru Chřestýš. Cestou nás zastihl několikahodinový slabý déšť, kterého jsme se ale nezalekli a pokračovali v cestě. Před třetí hodinou odpoledne jsem dorazili do cíle, kterým byla Smetanova vyhlídka na řeku Vltavu. Pokochali jsme se výhledem řeku a barevnou podzimní krajinu a vydali se na autobus mířící zpět do Prahy. Výlet jsme si všichni i přes nepřízeň počasí moc užili.

Zažít město jinak jsou sousedské slavnosti, jejichž náplň vytvářejí sami obyvatelé daných lokalit. Jsou založené na principu společného sdílení veřejného prostoru, vzájemné výpomoci a dobrovolnickém nasazení místních organizátorů a mnoha dalších subjektů. Jsou otevřené všem věkovým a zájmovým kategoriím.

Odpoledne dne 21. září 2019 jste se s námi mohli setkat na Strossmayerově náměstí v našem stánku v rámci akce Zažít město jinak.

Připraveny jsme měli nejrůznější hry a aktivity pro děti a zatímco si děti hrály, rodičům jsme představovali naši činnost. Zaměřili jsme se zejména prezentaci a nabídku námi pořádaných workshopů (nejen) pro základní a střední školy. Více informací naleznete zde.

Během celého odpoledne jsme také zajišťovali komentované prohlídky ve věžích kostela sv. Antonína, kterých se letos zúčastnilo opravdu velké množství návštěvníků.

Letošní letní tábor, konaný nezvykle na jiném místě - v bývalém klášteře sv. Dobrotivá v Zaječově, máme zdárně za sebou. Hned první večer jsme skládali řeholní sliby a kývli na prosbu pomoci sv. Antonínu šířit víru (nejen) po Evropě. Na mapě jsme tak podle úspěšnosti ve sportovních i intelektuálních hrách zabírali po skupinkách území. Přestože to z počátku vypadalo, že nám celý týden proprší, již od druhého dne jsme trávili většinu času v přírodě, konkrétně v brdských lesích, kde pro nás bylo připraveno mnoho aktivit.

Největší výzvou byla opičí dráha, která otestovala naše fyzické schopnosti a pomohla nám překonat strach. Lezli jsme po stromech, šplhali a přecházeli po lanech, chodili po slack-line, po provazovém žebříku, a to vše ve velké výšce nad příkopy a potokem. Museli jsme dokázat i to, že umíme spolupracovat, když jsme překonávali pavoučí síť, bylo potřeba se navzájem držet, přenášet, a někdy i házet. Nakonec jsme to zvládli všichni a zcela unaveni jsme se už jen těšili na večeři a do postele (pozn. vedoucích: Po 21. hodině byl na všech pokojích klid). V následujících dnech jsme plnili mnoho dalších úkolů, sportovali jsme, tvořili jsme, hráli jsme si.

Nenudili jsme se ani o poledním klidu, kdy pro nás byly připraveny různé stolní hry, korálky, bužírky, hlavolamy atd. Klášterní kuchyně naštěstí fungovala dobře, a tak jsme po náročných výkonech hlady netrpěli. Celý týden jsme také čekali na bojovku, které jsme se dočkali až předposlední noc. Mladší děti plnili úkol v okolí kláštera, starší potom čekala dlouhá túra lesem - nakonec všichni přežili a dostali se zpět do postelí.

Tábor jsme ukončili táborákem, opékáním buřtů, zpíváním písní a rozdáním diplomů. V sobotu si pro nás přijeli rodiče, a tak jsme si jeli domů po náročném týdnu odpočinout a už se všichni těšíme na příští rok.

Letní tábor se uskutečnil za finanční podpory městské části Praha 7.

V dnešní době plné nástrah je zvyšování úrovně spotřebitelské gramotnosti věcí nesmírně důležitou, proto jsme v prosinci 2018 ve spolupráci se studenty Právnické fakulty Univerzity Karlovy připravili sérii workshopů spotřebitelské gramotnosti na Gymnáziu nad Štolou. Mezi probíraná témata patřila problematika úvěrů, reklamací vadného zboží, nákupů přes internet a problematika uzavírání smluv.

Podobný interaktivní, zábavný a vysoce přínosný workshop rádi uspořádáme i pro vás, především pro žáky druhého stupně základní školy nebo střední školy. V případě zájmu nás neváhejte kontaktovat na e-mailu spolek@ignisio.cz, rádi s vámi probereme potřebné detaily.

Jednoho sobotního rána se celý náš tým a děti vypravili na výlet na hrad Okoř. Strávili jsme tak společně jeden krásný sobotní den. Vyrazili jsme po 9. hodině z pražského hlavního nádraží. Počasí nám přálo a cesta utíkala rychleji i díky doprovázení rytířkou Annou, pomocnicí Bílé paní. V průběhu cesty nás čekaly zajímavé výzvy a úkoly. Na začátku jsme museli skládat dopis, abychom vůbec věděli co máme dělat. Dále jsme změřili své síly v přetahování lana, ve hře zvané Buldok (zasvěcení vědí) nebo v Hutututu. Na programu ale byly i méně naročné hry :-). Nakonec jsme na Okoř došli. Čekala nás tam Bílá paní, která nám za naší snahu darovala svůj poklad. Výlet jsme si všichni moc užili a už se těšíme na další akce.

Ondřej Šimer

Zažít město jinak jsou sousedské slavnosti, jejichž náplň vytvářejí sami obyvatelé daných lokalit. Jsou založené na principu společného sdílení veřejného prostoru, vzájemné výpomoci a dobrovolnickém nasazení místních organizátorů a mnoha dalších subjektů. Jsou otevřené všem věkovým a zájmovým kategoriím.

Do akce Zažít město jinak jsme se zapojili pořádáním komentovaných prohlídek ve věžích kostela sv. Antonína na Strossmayerově náměstí pro ty, kteří splnili podmínky soutěže.

Na různých místech v Praze 7 zapojených do akce Zažít město jinak čekaly na děti a jejich rodiče jednoduché úkoly. Splnění úkolů bylo zaznamenáno na hracích kartách. Ti, kdo splnili alespoň tři úkoly, mohli mezi 14:30 a 16:30 vystoupat ke zvonům kostela sv. Antonína, vyslechnout výklad průvodců a vidět Prahu z výšky přibližně 55 metrů.

Děkujeme farnosti sv. Antonína, že nám zpřístupnila věže, které jsou jinak po celý rok (mimo noci kostelů) veřejnosti nepřístupné.

V srpnu 2018 jsme ve spolupráci s farností sv. Antonína uspořádali týdenní letní tábor pro děti v Hrádku u Vlašimi. Přečtěte si, jak na tábor vzpomínají děti:

Z Prahy jsme vyráželi kolem třetí hodiny odpoledne. Cesta ubíhala rychleji díky Honzovým hlavolamům. Když jsme dorazili do Vlašimi započalo tradiční rozdělování do skupinek. Po rozdělení se praktikanti dozvěděli, že mají sami dovést své skupinky do Hrádku. Poté, co všechny skupinky dorazily, začali jsme se zabydlovat ve svých pokojích. Po menším odpočinku jsme díky roztrhlému dopisu od zlé organizace Mormotio zjistili, že Kájina, která nám měla vařit, někam zmizela. Pak následovala večeře, modlitba a šlo se spát.

Druhý den dopoledne jsme hráli převážně seznamovací hry. Po obědě a poledním klidu jsme se seznámili s Herlokem Sholmsem (opravdu psáno takhle) a byli jsme vtaženi do děje celotáborové hry. Když jsme večeřeli, zjistili jsme, že se musíme vydat na dlouhou cestu.

V úterý jsme se vydali na celodenní výlet. Cestou jsme plnili různé úkoly, praktikanti (starší děti) měli delší cestu a těžší úkoly. Celodeňák jsme zakončili informací, že na Hrádku už není bezpečno.

Další den dopoledne započalo ničením sledovacích zařízení, které jsme úspěšně zničili. Odpoledne následovala mše svatá a hledání pachatele, který ukradl peníze na náš tábor. Den jsme jako obvykle zakončili modlitbou a v noci pak byla noční hra. Praktikanti museli přespat v lese a pohlídat lebku, což se bohužel nepodařilo.

Čtvrtek začal poklidným vyráběním růženců. Klid se ale hned po obědě rozplynul díky vyděračskému dopisu od Mormotia. Bylo v něm napsáno že pokud chceme Kájinu ještě vidět musíme splnit spoustu nelehkých úkolů. Všechny úkoly se nám podařilo splnit a odnést k bráně na hřbitov. Večer se uskutečnila oslava narozenin Markéty a Honzy.

Šestý den začal sháněním cenných věcí, které jsme později vyměnili s překupníkem za kazetu s nahrávkou nekalých plánů lupičů, kteří chtěli z Hrádku udělat luxusní hotel. Poté jsme se vydali hledat důležité dokumenty, aby je nemohli zneužít. Následovala mše v altánku a požehnání růženců. Večer jsme si rozdali diplomy a medaile v podobě lup.

Závěrečný den jsme balili, uklízeli a postupně odjížděli do svých domovů plni zážitků a radosti ze zachráněného Hrádku.